co nabízím

Hodiny zpěvu

Naučím vás zpívat, ať je vám 5, nebo 60. Razím heslo, že když váš děda hrál na housle, neznamená to, že vy musíte taky. A pokud je to právě zpěv, co vás láká, neváhejte mi napsat, nebo zavolat. Výuka probíhá v Praze v prostorech, které mám k dispozici, ale výjimečně se můžeme domluvit i na výuce přímo u vás. 

Workshopy

Jak žijí lidé beze zraku? Jaké to je chodit se zavázanýma očima a s holí? Jak byste doprovázeli nevidomého po ulici, nebo jak byste ho usadili ke stolu? Jak vlastně správně komunikovat s člověkem, který nevidí? 
Tohle všechno vás naučím. Zážitkový workshop připravím pro vaši organizaci na míru, ať je to škola, školka, firma, nebo domov pro seniory.

Pěvecká vystoupení

Umím zazpívat Pec nám spadla, i Ave Maria. Můj rejstřík je opravdu široký. A ráda se stanu malou součástí vaší vernisáže, zábavy, narozeninové, nebo firemní akce. Svá vystoupení umím rozšířit i o hru na klavír a kytaru. Vystoupení jsou možná po celé ČR.

Ukázka zpěvu (Carmen, Habanera)

Ukázka zpěvu (Rusalka, Měsíčku na nebi hlubokém)

curriculum vitae

Alena Terezie Vítek

moje
cesta

I.

Jsem sice nevidomá, ale miluji život. Narodila jsem se v červenci roku 1982 ve Zlíně. Moje maminka tehdy vůbec netušila, že čeká dvojčata. Na svět jsem přišla v polovině sedmého měsíce, ale jako první vykoukl na svět bratr. Maminka mi vyprávěla, že se v tu chvíli rozplakala, protože si moc přála holčičku. A po pár minutách jsem se k překvapení všech, prodrala na svět i já. Prvních osm týdnů života jsme já i můj bráška strávili v inkubátoru. Já jsem byla podle všeho zdravá, on měl dětskou mozkovou obrnu a měl jednu ruku a nohu kratší. To, že s mým zrakem není něco v pořádku se ukázalo až ve chvíli, kdy jsem se doma, na rozdíl od brášky, neotáčela za hračkami. Když maminka chtěla vědět víc a vše řešit s lékaři, přišlo se na to, že se moje porodnická dokumentace záhadně ztratila. Samozřejmě jsem přesvědčená, že to není náhoda a že došlo k poškození mého zraku v inkubátoru, ale kde přesně se stala chyba, to se bohužel evidentně nedozvíme už nikdy. Moje domněnka je, že vše způsobila přemíra kyslíku.

II.

Maminka si s mým handicapem moc neuměla poradit, proto se rozhodla, že mě ve 4 letech dá do školky, která pracovala s dětmi se zrakovými vadami. Tehdy jsme bydleli ve vesnici Křeptov na jihu Moravy a cesta do školky a zpět byla dlouhá 80 km. Proto padlo rozhodnutí, že nebudu dojíždět denně. Takže už jako malé vystrašené dítě jsem každý týden v neděli odpoledne odjela a vracela se v pátek. Vztah s maminkou to bohužel poznamenalo nevratně, přetržení pupeční šňůry cítím velmi intenzivně a neustále a pracuji na tom, abych odpustila a vyrovnala se s tím. Pravdou ale je, že mi školka pomohla v tom, abych se naučila se svým poškozeným zrakem žít. Tehdy jsem ještě dokázala poznat barvy a vidět alespoň obrysy a zřetelně jsem rozeznala světlo a tmu. Do první třídy jsem nastoupila také v Brně - Pisárkách, do základní školy pro zrakově postižené. Právě tady jsem se naučila číst hmatem a osvojila si Braillovo písmo. Začala jsem hrát na klavír, zobcovou flétnu a chodila do sboru. I přes to, že mě hudba bavila, rozhodla jsem se po základní škole po konzultaci s maminkou nastoupit nikoli na hudební školu, ale na obchodní akademii a výpočetní techniku. Tady jsem absolvovala pouhé dva roky, ale trpěla jsem vlastně já i pedagogové. Neuměli s mým handicapem zacházet, báli se ho a vůbec jim to nemám za zlé, rozumím jim. Vše se navíc zkomplikovalo tím, že už jsem neviděla ani obrysy, protože se přidal zelený zákal a já přišla o zrak úplně. Lékaři mi obě oči vyjmuli a od té doby mám oční protézy. Na základě toho jsem se dostala k psycholožce, která mi pomohla pochopit, že studium obchodní akademie je směr, ve kterém bych se svou láskou k hudbě nebyla šťastná a dodala mi odvahu, abych se přihlásila na konzervatoř a střední školu Jana Deyla v Praze. Vzali mě. Tehdy se psal rok 2000 a maturovala jsem v roce 2007. Studium se mi protahovalo kvůli zdraví, bojovala jsem s nervovými tiky a třesy a často zakopávala.. Nicméně, podařilo se mi vystudovat zpěv, klavír, kytaru a v pátém ročníku jsem si přibrala ještě hru na klarinet.

III.

V říjnu roku 2019 se mi narodila dcera Šarlotka. Od těhotenství jsem sama, ale ani na vteřinu jsem nepřemýšlela o tom, že bych přistoupila k radikálnímu řešení. Od roku 2005 jsem spolupracovala se Světluškou, která je dlouhodobým projektem Nadačního fondu Českého rozhlasu. Ten pomáhá lidem se zrakovým postižením. Mou první aktivitou v rámci této spolupráce bylo tehdy moderování Koncertu pro Světlušku. To bylo ještě v době, kdy jsem studovala konzervatoř. Stála jsem také u zrodu Kavárny POTMĚ a nárazově jsem působila jako koordinátor ve Sbírkových dnech Světlušky. Aktuálně vedu workshopy se seniory v rámci organizace Spolu s vámi a musím říct, že tohle je něco, co mě obrovsky naplňuje. 

teším se na vás

 ©  Alena Terezie Vítek 2023   |   Web Marek Chaloupka